Vítám vás na svých stránkách o háčkování.
K vytvoření těchto stránek mne vedla častá návštěva na livingu a žasla jsem jaké krásné věci dovedete všechny vytvářet. Mně chybí ty Vaše zlaté ručičky.
K háčkování mne přivedla dcera když chtěla uháčkovat asi před třemi lety pro prvního syna hračku žirafy, zebry a hrocha. Poslala mně popis a tak jsem začala háčkovat. Pak k tomu přibyla další zvířátka, velikonoční a vánoční ozdoby a další. Téměř všechno dělám bez popisu jen podle obrázku. Háčkuji pro svoji rodinu a kamarádky - výrobky většinou rozdávám i když jsem měla také zakázku na 120 mini ozdobiček na stromek.
Když jsem byla mnohem mladší a děti byly ještě doma tak jsem na ně háčkovala a pletla /krajkové vzory a různé překřížené vzory/ svetry a vesty - a dneska se hrozně divím, že jsem to tehdy dokázala, teď už bych si na něco většího netroufla.
A ještě něco k mé osobě - téměř 10 let jsem už v důchodu, mám dvě báječné děti - dceru a syna, 4 vnoučata kluky-rošťáky, manžela a pejska shi-tzu jménem Gaston. Pocházím z Valašska a když jsme byli oba s manželem už v důchodu, tak jsme se přestěhovali do krásné malé vesničky na jižní Moravě abychom byli blíže k Novomlýnským nádržím protože jsme byli vášniví rybáři. Poslední roky však manželův zdravotní stav nám nedovoluje tento krásný koníček provozovat a tak se bavím háčkováním a manžel chovem malých exotických ptáčků a naší "zahrádkou" na balkoně.
Za fotky, které mám umístěné na této stránce děkuji své velmi dobré kamarádce, fotografce-amatérce, která moje dílka vždy ochotně nafotí. Sama fotoaparát nemám a ani bych neuměla vkládat fotky na living.
Protože jsem počítačový antitalent, tak jsem poprosila dceru o vytvoření těchto stránek a moc jí za to děkuji.
Ať se Vám u mne líbí a nashledanou. Děkuji.
Bohužel dne 12.3.2011 mně zemřel manžel v jeho 66ti letech a zůstala jsem sama s pejskem. Hrozně moc to bolí.
Dne 21.8.2015 mně zemřel můj milovaný pejsek - parťák se kterým jsem to táhla od manželovy smrti sama. Doma je hrozně prázdno, je to jako když zemře člověk.
Tak už nejsem sama - od 15.4.2016 se mnou bydlí nový pejsek - shi-tzu Hiroshimo=Šimonek. Kupovala jsem ho v jeho deseti měsících a všechno už uměl - je naprosto úžasný, disciplinovaný, a dělá mně jenom radost. Je na mne moc fixovaný a všude ho musím brát s sebou.
Tak jsem zpět ve svém rodném městě na Valašsku - jak se říká "dobří holubi se vracejí". Pomalu si zvykám v novém bydlišti a Šimonek je tu od první vteřiny jako doma. Stěhování je něco šíleného, zvláště u starých lidí. Už věřím tomu jak se říká " lépe vyhořet, než se stěhovat" tak tomuto pořekadlu dávám po posledních zkušenostech plně za pravdu.
Háčkování jsem na pár měsíců opojímela - nebyl čas. Snad se k němu brzy vrátím
